Půda vzniká ze dvou různých výchozích materiálů - z neživé horniny a z organických látek. Horniny v průběhu mnoha let zvětrávají na tzv. minerální půdu. Organické látky tlejí za přístupu vzduchu, resp. mění se za nepřístupu vzduchu na humus. Minerální a organická půda se nevyskytuje v přírodě odděleně nýbrž se míchá, zejména ve vrchní vrstvě půdy na zahradní půdu.

Půdní druhy
Pro přesnou analýzu je nutná laboratoř. Nicméně půdní druh si můžeme určit orientační zkouškou. A to tak, že vytvoříme směs půdy a vody 3 : 1 a v ruce uděláme šišku.

 

Lehká půda -  ze zeminy nelze udělat šiška a v půdě je patrný písek

Středně těžká půda - šiška se z půdy dá stočit do kruhu při této činnosti ovšem praská a láme se. 

Těžká půda - Vyválená šiška se dá tvarovat aniž by se lámala. Hmota připomíná těsto a lepí se na prsty.

 

Podle obsahu jílu rozdělujeme sedm základních půdních druhů: písčitou, hlinitopísčitou, písčitohlinitou, hlinitou, jílovitohlinitou, jílovou a jíl.

Písčité a hlinitopísčité půdy nazýváme také lehkými půdami. Z toho důvodu, že se snadno obdělávají. Voda v nich lehce vsakuje a rychle se vypařuje. V půdě se udrží málo vody, ale hodně vzduchu. Půdy se na povrchu rychle ohřívají i ochlazují. Živiny se z nich lehko vyplaví a organické látky rychle mineralizují na oxid uhličitý a vodu.

Písčitohlinité a hlinité půdy jsou středně těžké půdy, které mají optimální fizikální vlastnosti. Dostatečně poutají vodu a jsou také dobře provzdušněné. Soudržnost půdy je výhodná pro zakořenění rostlin. Dobře poutají živiny , které se postupně uvolňují pro rostliny. Organické látky se mění většinou na humus. (v této kategorii jsou námi nabízené zeminy)

Jílovitohlinité, jílovité a jíl jsou těžké půdy jelikož se těžko obdělávají. Jsou to půdy málo propustné pro vodu i vzduch. Poutají hodně vody, ze které je jen menší část dostupná rostlinám. Jejich provzdušňování je slabé a proto jsou často zamokřené a studené. Protože velmi slehávají při jejich vysychánívznikají velké praskliny. Za vlhka se lepí na nářadí a za sucha jsou velmi tvrdé. Organické látky se jen pomalu humifikují. 

Největší aktivita půdních organismů se nachází v hloubce 10-15 cm. Je třeba si uvědomit že organismy v půdě jsou nejaktivnější při teplém a vlhkém počasí. Kvůli ochraně půdy před vyschnutím a ochlazením se doporučuje ji stále udržovat zakrytou pomocí vegetace nebo mulčování.